Síťová vrstva je část online komunikace, která umožňuje připojení a přenos datových paketů mezi různými zařízeními nebo sítěmi.

Síťová vrstva je třetí úrovní (vrstva 3) modelu Open Systems Interconnection Model (model OSI) a vrstvou, která poskytuje cesty směrování dat pro síťovou komunikaci. Data jsou do přijímacího zařízení přenášena ve formě paketů prostřednictvím logických síťových cest v uspořádaném formátu řízeném síťovou vrstvou. Funkce síťové vrstvy zahrnují:

Spojový model – nespojovaná komunikace

IP adresa = nespojitá služba – data můžou cestovat, aniž by příjemce potvrdil doručení

Adresování: Každý host musí mít jedinečnou adresu. (IP adresy)

Logické nastavení připojení, předávání dat, směrování a hlášení chyb doručení jsou primární odpovědností síťové vrstvy. Vrstva 3 může buď podporovat sítě orientované na připojení, nebo bez připojení (ale ne obě současně). protokoly:

• CLNS, Connectionless-mode Network Service
• DDP, Datagram Delivery Protocol
• EGP, Exterior Gateway Protocol
• EIGRP, Enhanced Interior Gateway Routing Protocol
• ICMP, Internet Control Message Protocol
• IGMP, Internet Group Management Protocol
• IPsec, Internet Protocol Security
• IPv4/IPv6, Internet Protocol
• Internetwork Packet Exchange
• OSPF, Open Shortest Path First
• PIM, Protocol Independent Multicast
• RIP, Routing Information
• TCP/IP – Transmission Control Protocol/Internet Protocol

- je zařízení, počítačové sítě , který přepíná na OSI vrstvy 2 jako obyčejný síťový přepínač a poskytuje další funkce vyšších vrstev OSI.

Přepínač vrstvy 3 může vykonávat některé nebo všechny funkce, které běžně provádí router. Většina síťových přepínačů je však omezena na podporu jednoho typu fyzické sítě, obvykle ethernetu, zatímco router může podporovat různé druhy fyzických sítí na různých portech.

je datově orientovaný protokol, který je používán v sítích s přepojováním paketů (např. Ethernet).

Přenáší data bez záruky, tj. negarantuje doručení v přesném pořadí

Používá se s přepojováním paketů

Formátuje se v Datagramu

Protokol: určuje, kterému protokolu z vyšší vrstvy se mají data předat

Příznaky: slouží pro řízení fragmentace. První je vždy nulový, druhý je Don’t fragment zakazující tento datagram fragmentovat, a třetí More fragments nastavuje, zdali není fragmentem posledním.

Adresa odesílatele a adresa cíle

Dneska už jsou všechny bloky IPv4 adres rozdány a používá se dnes IPv6